První dny do mě Dino horem pádem hustí všechno o SIM
kartách a telefonech, cenách volání, smlouvách, nabíječkách a bla bla. V
mezičase mi na netu ukazuje profily českejch fotbalistů v čínštině. Taky fotky
všech mejch kolegů z aucklandský a christchurchský pobočky a o každým
prohodí pár slov. Zaujala mě herečka Carolyn (třeba Pevné Pouto / Lovely Bones). Napůl točí filmy a napůl maká pro
Vodafone. Jak podotknul Dino: „What the fuck happened to the movies?!“
Vprostřed tej nalejvárny náhle zvážní a oznamuje, že
přichází chvíle na velice důležitou informaci. Ukazuje mi adaptér značky Korjo
a ptá se, jak bych ten název přečetla. Krátce se zamyslim a řikám: „kordžou“.
Dino chytne záchvat smíchu.
„Tak ne, no… tak já nevim.“
„Ne, ne, přečetlas to perfektně, ale problém je
v tom, že… to v čínštině znamená, no jako… no jako blow job.“
„What?“ :D
„Jo, takže když si Číňan koupí telefon, hlavně se ho
neptej: „Do you need a Korjo?“, ale vždycky jen „Do you need an adapter?“
Pak pobaveně vykládá, jak tu kdysi pracoval jeden
Američan, co to samozřejmě nevěděl, a dotázal se na Korjo postaršího Číňana.
Vůbec nechápal, proč chlápek úplně nadskočil. Myslel, že se nějak strašně
přeřek. Takže mu to pro jistotu ještě zopakoval, načež se pobouřený muž s brbláním
otočil na podpatku a odfofroval pryč. Když se pak Američan celej zmatenej ptal,
co udělal špatně, Dino se mohl umlátit smíchy.
To samý se stalo, když v nestřeženým okamžiku
spatřil můj mobil. A pak chvíli vypadal, že váhá, jestli mu nehráblo, když mě
najal. Říkám, ať je rád, že neviděl můj notebook, páč to by ho zabilo. I mně
přišlo absurdní tahat takovej krám přes půlku světa, ale na zakoupení novýho a
menšího nebyl čas ani peníze, a tak když můj otec prohlásil, že ho mám prostě
vzít a případně pak kdekoli zahodit, přišlo mi, že to dává smysl.
O Dinovi můžu zatím říct, že je s ním sranda. Furt
nadává a na oko se rozčiluje, na každýho má připravenou snůšku fórků a
šťouchů. Trochu mě ale děsí jeho otevřená nenávist vůči Indům, kterou se
zatim snažim glosovat s nadhledem, a moje peskování za rasistický hlášky
je částečně v žertu, ale u něj to na joke moc nevypadá. Vždycky, když k nám
nějaký zavítaj, snažim se nenechat ho s nima vůbec mluvit, protože je na
ně vyloženě nepříjemnej. Bytostně mu vadí, že jsou hlučný a vždycky ve velkej
skupině. Namítám, že je to kulturní záležitost, a on pokyvuje, ale ten zlověstnej
vykřičník mu z očí nemizí.
Kromě něj pracuju ještě se Zeem, kterej je něco
jako jeho pravej opak. Vždycky úhledně oblečenej, rozvážnej Thajec s příjemným
tichým hlasem, co tu žije už 10 let a kromě Vodafonu pracuje ještě vedle ve
směnárně.
Zákazníci se hrnou jen po příletu letadla, a tak
v mezidobí můžem jen vysedávat, pozorovat dění a drbat. Ostatní
zaměstnanci letiště jsou na tom podobě, takže se za náma neustále někdo stavuj na
kus řeči, a já se tak seznamuju se spoustou zajímavejch (různě jetejch) lidí.
Jako je třeba policajt Jason, kterej chodí Dina učit
anglický sprostý slova a úchylný fráze. Já u něj mám okamžitě respekt, páč
všechny znám. Nicméně se nějakej novej slovní zásobě přiučuju taky, už vim, jak
se na Zélandu nadává policajtovi, když ho chcete urazit: pig, bacon, po-po,
five-o nebo taky the filth. Jason mě vybavuje svojí vizitkou, kterou mám prej
použít jako případnou propustku z vězení. Se hodí. Na ruce má vytetovanej
jakejsi nápis písmem, který jsem v životě neviděla, a nechce prozradit, co
to znamená ani v čem je to napsaný. Vypadá to jako arabština, ale není,
posílá mě někam i s perštinou, turečtinou a urdštinou. No nic, zkusim na
něj zas něco příště.
Dino nechce, aby k nám chodil, páč to vypadá blbě a odrazuje zákazníky. Možná i proto, že neustále omílá story o pokutování čínskejch řidičů, který „zejména jezděj moc pomalu a nedokážou se udržet mezi lajnama na silnici.“ Případně na silnici vůbec. Taky má velkou prču z jeho těžkejch černejch bot, o kterejch tvrdí, že je nosej pouze skinheadi a před dvaceti lety by ho za to zabásli. Nicméně uznává, že jsou ty boty beztak vyrobený v Číně.
„Is there something you Chinese don’t make?“ přisazuje.
„Money,“ odbíjí pohotově Dino.
Párkrát se ještě pozastaví nad tím, jestli je tohle vhodná obuv pro Číňana-manažera. Za sebe řikám proč ne, hlavně když je jim oběma putna, že já si hovim ve vysokejch papučích.
Tenhle job bych zatím shrnula tím, že nemám páru o
tom, co dělám (nebo o tom prostě vím naprostý hovno, chcete-li, to bude asi
výstižnější), ale jelikož jsem na zákazníky (na rozdíl od šéfa) milá, tak mi to
zatím prochází. Po večerech bych se měla šprtat druhy tarifů, ale místo toho si
hledám, jakej je rozdíl mezi iPadem a iPodem, a youtube videa o tom, jak se
ovládá iPhone. Takže asi tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat