Občas mi někdo pošle email, že čte můj blog a přijde mu to fakt vtipný (nebo dokonce i dobrý). To samozřejmě potěší. A tak mi napsal i jeden týpek, co na oplátku za moje psaní, který ho baví, nabízel, že kdybych někdy něco potřebovala v ČR zařídit, ať se na něj neváhám obrátit. Vzbudilo to ve mně vodotrysk smíchu a chtěla jsem ho nějak později s díky odmítnout a vysvětlit, že nejsem sirotek, a mám dokonce i kamarády. V souvislosti s tím sirotkem jsem si však po pár dnech uvědomila, že má moje máma o víkendu narozeniny. A že chlápek psal, kde bydlí… a shodou okolností je to jen patnáct kiláků od ní. Aha! Tak jsem mu napsala, jestli by se teda za ní nestavil a nedal jí ode mě kytku.
Přišlo mi to jako dobrej fór, máma nebude chápat, která bije. Když se se svým geniálním nápadem svěřuju ségře, podotkne, že mimochodem děkuje za přání k svátku. A kurva. Hlavně že když měl asi před tejdnem svátek její pes, tak to jsem si vzpomněla.
Chlápek je muž činu a s návrhem bez váhání souhlasí. Ptá se na detaily toho, jak máma bydlí, jak se dostane dovnitř a taky jestli máme psa. Pak si uvědomuje, že to zní, jako kdyby se ji chystal vykrást, a omlouvá se. Chvíli se zarazim nad tím, co to vlastně dělám, ale protože jsem blázen, píšu, že v pohodě, svěřuju mu všechny detaily a přihazuju, že psi jsou dva mentálně narušený jorkšíři, který jsou uštěkaný, že to rozum nebere, ale máma si je určitě pochytá. To, že téměř všichni příbuzní a známí od nich maj díry v kalhotách přibližně ve výšce kolene, vynechávám. Taky vymejšlim scénář v případě, že by mu otevřel mamčin přítel, a uklidňuju ho, že jako cizí chlap, co jí nese kytku, určitě nedostane pěstí. Sestru pověřuju, aby jí zavolala a nenápadně se poptala, jakej má plán na víkend, abych věděla, kdy bude doma.
Po obdržení informace, že by máma v sobotu dopoledne neměla být nikde odjetá, dolaďuju s odvážlivcem detaily a on potvrzuje vyzvednutí kytky a slibuje akci provést. Vytisknul jí ode mě i vzkaz opatřenej novozélandskou pětidolarovou bankovkou s tučňákem, aby věděla, odkud vítr vane. Při jeho psaní mi téměř ukápla slza, tak jsem si říkala, co to teprv udělá s ní.
V osudný den dopoledne jsem já měla noc a nacházela se kdesi v baru. Byla jsem ale lehce asociální, protože jsem netrpělivě čekala na zprávu od chlápka, jak to celý dopadlo. Kolem půlnoci mi konečně hlásil, že nastal zádrhel, protože v domě nebyla ani noha. Moje ségra je hovno detektiv. Nicméně se na mámu doptal sousedů, shodou okolností rodičů jejího přítele, který na něj sice koukali fakt dost divně, ale potvrdili, že je na správným místě. A tak kytici naaranžoval i se vzkazem před dveře a vzal kramle.
Zanedlouho jsem obdržela email i od maminky. Museli se těsně minout. Oznamovala, že jsem překonala všechny chlapy jejího života a jsem nejlepší. (Pokud to některej čtete – sorry.) Ona že zas překonala infarkt. Když obsílku objevila, propukla v pláč, a dokonce ji přišli uklidňovat i ty sousedi, co si mysleli, že dělá z jejich syna paroháče.
Takže tímto bych chtěla ještě jednou moc poděkovat Viktorovi, muži, co udělal radost mojí mámě – což je věc, na kterou nejsou žádný díky dost dlouhý. Máš to u mě, kámo! J
Žádné komentáře:
Okomentovat